Probuzení

Letošní léto se pro mě neslo ve "východním" stylu. Velkou část léta jsem trávila u našich blízkých sousedů. Při cestování po této krajině mě obzvlášť dováděl k úžasu náboženský život. Nic zvláštního, za ty roky bych asi měla být zvyklá. 

Pár příkladů z mých cest po SK. 

Jendou jsem tak cestovala na jedné linkové autobusové trase, kromě toho, že řidič měl v autobusu různé obrázky Panny Marie a Ježíše (to je snad v každém druhém), překvapila mě jedna situace. jeden pán vystupoval z autobusu a při vysedání poděkoval panu řidiči za jízdu, pěkně se s ním rozloučil a ještě něco dodal. Zůstala jsem sedět v duchu s otevřenou pusou. Toto jsem snad v životě nikdy neudělala, že bych projevila takovou úctu k řidiči. Z toho vystupujícího pána jsme měla opravdu dojem, že řidiče nebere jako toho, kdo ho přiveze odveze a když bude mít dobrou náladu, ještě mu i odpoví při vydávání lístku. Mluvil s ním jako by ho znal.

Po druhé jsem tak cestovala velmi malým a namačkaným osobákem a vedle mě seděli mladí, kteří si povídaly o Bohu, pak o pár křesťanských akcích během léta.

K další křesťance jsme si s kamarádnou nevědomky přisedly ve vlaku, zrovna si koupila jednu křesťanskou knihu, kterou jsme znaly.

Není na tom až tak nic zvláštního, až na to, že u nás je praktizující život křesťanství mnohdy schovaný do kostela a jiných budov a když jsem tam tak chodila po zemi a cestovala, měla jsme pocit, že ten náboženský život dýchám. Že oproti nám je tam křesťanství víc vidět.

A to mě docela postavilo do pozoru. 

Očekávat a svolávat nové probuzení pro naši krajinu.